Fanky

view dry versionJakub Jelínek *1987 ✝~2062
cau@fanky.eu
+420 776 818 156
fb: https://fb.com/fanky.eu
Zádušní 600, Kladno (The Positive)
272 01 Czech Republic

¸¸=”´¨`“=˛˛
/// \\\
/// \\\
|| ““““ ”””” ||
|| <O>` ´<O> ||
|| / \ ||
\\ (o o) //
||| „„„„„ |||
|||# -===- #|||
|||\# „#„ #/|||
||| `#######´ |||
|||| ##### ||||
|||| ##### ||||
|||/ ### ||||
_/\______________
| Welcome home! |
¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯

#Buddha #hippies #rainbowgathering #pantheism #Socrates #Jesus #GabrielMarcel #Spinoza #nonviolence #FreeLove #☪☮e✡is✝ #AlanWatts #funk #jam #JamesBrown #AaronSwartz #internetFreedoms #openaccess #crowdfunding #decentralization #anarchyOfTheWise

☸☸☸☸☸☸☸☸☸☸☸
☸ AKTUALITY
☸☸☸☸☸☸☸☸☸☸☸

__________________________________
Stopařskej deník, Čas: 2026-03-24
Dneska to šlo krásně, dva státy za den, mívali jsme jeden.
Na Palmovce v pekárně po nákupu chleba: (na brigádnici) Dej pánovi koláč, chlapi jsou furt hladový.
1. Rudná: Maminka s dcerou, Slovenky. Předsudek říká, že žena nezastaví. Prej zastavila automaticky, ani neví proč. Předsudky nefungujou. Zeptejte je všech cestovatelů, jestli se jim na cestách předsudky potvrdily, nebo vyvrátily. Pražáci jsou prý nejhorší řidiči, říká matka, Gita.
2. Před Rozvadovem: Na Norinberk ne? Škoda, mohl ses svézt tourbusem, jedu pro Judith Hill. Pro koho? No hrála se Steevie Wonderem, Princem, Jacksonem... Tak jo. Můj řidič vypráví klíčové roli, kterou v jeho životě tvoří Bůh. Je potřeba se Bohu otevřít takovýmu, jakej je, nechat ho přijít bez předsudků, jakej si myslíš že je. Dovezl mě až na výpadovku, doufám, že našel dobře cestu zpět.
3. Za Norimberkem: Chlapik v Audi, že neberou už beru za vyvrácený. Vyráběl robotický ruky pro volkswagen v Číně. Prej je tam proti současný Americe svoboda. Někdo by měl USA prej říct, že v Německu už to fašisti zkoušeli a nefungovalo to. Politikům se nedá věřit. Týpek vynalejzá vibrační kámen na kundalini yogu na základě vlivů frekvencí, zkouší ho se svou mexickou přítelkyní, se kterou tančí salsu. Má číro a milije trávu.
4. Před Mnichovem: Sales engineer prodávající rolby a zemědělský stroje. Jede až do Itošky, ale je to 1350 n.m. a v noci má bejt -4°C. Vyměknu, balím to před Innsbrückem u Autogrillu.
Vynalez jsem si styl před setměním (skoro, stejně s čelovkou) obhlídnout místo pro stan a pak se vrátit na pumpu na čaj na nabíječku. Batoh se trochu pronese, ale jinak to vypadá jako nadějnej trik.
Postavil jsem stan a našel v něm od minula mrtvou můru. Smrtihlav?

Tábořím:

https://osm.org/go/0IUw2s7f-?m

____________________________
Stopařskej deník, 2026-03-25
Špatnej den. Probudil jsem se nejdřív před světlem, kdy za mnou bagr rovnal klády. Se světlem pak na pohnojený louce, to jsem včera neviděl. Zašil jsem batoh, když bylo slunce i v údolí, vyrazil na pumpu. O tý bude povídka separée.
0. Stopuju sebevědomě s nápisem Bologna. S díkem odmítnu kamioňáka, když volá Bozen -- osudová chyba. Přijíždí rakouská policie, ptá se odkud a kam jedu, přeje mi šťastnou cestu.
1. Vlak BB do Innsbrucku. Po víc jak třech hodinách neúspěchu. Dobíječka a plány v Mc Donalds.
2. Bus 589 do Unterberg Stefansbrucke. V domnění, že jsem včera udělal chybu, nechat se vyhodit před městem a ne za ním. Autobus jede pořád do kopce. Dálnice se ale přece nestaví na vrcholcích hor, uklidňuju se. Pěší cesta z Unterbergu (mohlo mi dojít, že to je pod horou) vede taky pořád do kopce.
Před setměním stopuju na Shellce s MCDonaldem a restaurací vysoko v Alpách. Za chvíli začíná pršet. Má pršet i v noci a zejtra. Najdu místo pro stan za rohem před kovovou boudou lesníků. Zalejzám.

Tábořím:

https://osm.org/go/0IUD3xGS-?m

_________________________
Palubní deník, 2026-03-26
Vstávám definitivně v 5:22 v zasněženym stanu. To bylo to ticho. V noci jsem oklepával, nabalenej do x vrstev. Balim stan zevnitř, podlážka je ale stejně mokrá. Na benzínce češka cestou na záchod kolem mě říká: "ten smrdí". Dojdu ke schodům k záchodům, ne, o záchodu tu nebylo. Je tu sprcha, ale jenom za keš. Pumpař mi dovolí nabít (Ale jen deset minut!) a pošle mě do budovy záchodů, kde je rozbitej bankomat a sprcha na zvonek, taky jenom za keš. Jdu sněhem dolů hádej kam:
1) Bus 589 do Innsbrucku. Sněží i tady. Nakupuju. Chleba, semínka, jablka, skořicová rolka, voda, která zůstane ve vlaku.
2) Vlak BB do Brennen na hranicích. "Sprcha" v prostorný toaletní kabince vlaku. Hranice jsou ještě vejš.
3) Vlak Trenitalia do Bolzana. Konečně zelený barvy světa.
4) Regionální vlak, chci se svézt jen k Piglon Piccolongo. Ptám se průvodčího, jestli můžu platit ve vlaku. Prej 2eura navíc a že přijde. Rozmyslím si to, dojedu dál, k odpočívadlu Lavis. Průvodčí nedorazil, tenhle vlak je zdarma. Těsně před výstupem si přečtu oranžovou výstrahu před silným větrem.
Nestihnu změnit plán. K odpočívadlu se jde podél svodidel státovky bez chodníku, ten není ani v serpentýně ani na obrněnym mostě. Už vidím, jak se sem po tmě vracím stanovat, to nejde. Vítr je solidní, mohl by lámat stany, ačkoliv sušil by hezky. Pumpa je samozřejmě obrněná plotem, na tuhle italskou reálii už jsem stihnul zapomenout. Ve dvou se přelézá lépe. Přelezu s kytarou, nebo ji hodím? A za chvíli zase zpátky na kemping, těžko říct kam, a zítra zase zpátky na stop? Je teprve po druhý hodině. Vracím se na nádraží, zrovna jede:
5) Regionální vlak do Verony. Policie v něm zrovna vyvádí někoho v poutech, dva policisti zůstávaj s průvodčím. Ten se nakonec rozejde po vagónu, dojde ke mně, objednávám si. Ale prej 30 éček navrch, že prej za ním musim příště přijít. Neznalost neomlouvá a pravda je, že jsem doufal v další únik.
Burger King. Čtyřikrát salát navíc asi znamená 4x 2cm2 salátu.
6) /Ježiš, toho dneska je./ Zpožděnej regionální vlak do Boloně (jako do písně?), tam foukat nemá. Ony jsou totiž oproti ostatním levný, tenhle je za jedenáct. Prší, ale prej přestane. Plán je najít flek na spadní poblíž odpočívadla, kam se podle hitchmap.com snad líp leze. Bratr Francesco z Telegramu mě z Říma 28. už neveme, má plno. Už mi to dobrodružství leze krkem, popravdě.
V Boloni se po setmění prodává evidentně leccos. U zastávky koupím balenou vodu a co mi padne do oka. Vajíčka, výborně.
7) Bus 89 nebo nějaký jiný číslo na stanici Autogrill za městem. Podle Hitchmap se má prolézt tunelem pod dálnicí, je tu plot, přelezen. Ale za podchodem mě od Autogrillu dělej koleje vlaku pod 2m seskokem. Nemusím tam dneska. O kus dál najdu pohádkovej travnatej plácek, až na hluk mezi dálnicí a vlakem. Zima je už příjemná, místo rousání bot stavím stan bos. Koupu se ve zmoklý trávě, je to zážitek. Šest vajec se krásně uvaří na dně většího z ešusů. Když dvě sníte, zkrácenej vaječník se zbylejma se zase vejde do malýho z nich. Vlaky v noci jezdí podezřele rychle, jestlipak to nejsou ty torpéda firmy Italo. Na koleje se mi nechce.

Tábořím:

Plant Nursery | Organic Maps

Free Android & iOS offline OSM (OpenStreetMap) maps app for travelers, tourists, drivers, hikers, and cyclists from creators of MAPS.ME (MapsWithMe).

____________________________
Stopařskej deník, 2026-03-27
Budík v 6:00 nezvonil, telefon s powerbankou v boční kapse nějak zamrz, nechce naskočit. Naštěstí zkorodoval asi jen kabílek powerbanky, ale druhej kabel dobíjí děsně pomalu. Ráno moudřejší večera, prolez jsem špatnej tunel. Přes plot zpátky, přes most nad vlaky a k Autogrillu se dostávám mnohem pohodlnějc přes spadlej plot za tim správnym tunelem. Na druhou stranu se prochází restaurací vbudovanou do mostu nad dálnicí. Jen co tam dojdu k výjezdu, nabírá mě:
1) Diego, nadšenej usměvavej chlapík, kterej se prej stará o koně. Učí se na kytaru. Po troše mýho vyprávění o sněhu jedeme tiše tunelama. Pak pustí svůj playlist melancholickejch kytarovek, náladou něco jako Morphine. Měl bych mít taky takovej playlist a nejen "Můj Funk". Začíná to Luke Morris: When It All Goes Down. Míří do Arezza, vyhodí mě za Florencií.
Tenhle autogrill znám. Restaurace je opět v mostu a jsou tu nápisy <-SERU->, který jsme si fotili na stopu s Martou, je to ta pumpa, kde se loni v létě Martě znechutil stop, a ke jsem tehdy paní polil elektroauto kafem. Smůlu na ni mám i tentokrát. Po dvou nabídkách, do Arezza a ještě blíž, přijíždí italská policie, ze zkušenosti s tou rakouskou před pár dny nečekám problém. Ale problém je.
"Tohle nemůžete dělat, to je ilegální. Vy odejdete."
"V Itálii není legální stopovat?"
"Ne v itálii, na autoštrádě."
"Ale já nejsem na autoštrádě, já jsem na čerpací stanici"
"To není legální tady."
Pomůžu mu v argumentaci: "Čerpací stanice je autoštráda"
"Ano, je." Dochází mi, že ta reálie s ploty je možná i opravdu "proti nám".
"OK, to jsem nevěděl," reálně se pokouším odejít, ač nevím kam, ale optám se cestou Němce u auta.
"Hej, kam to jdete, to nesmíte."
"Kudy mám odejít?"
"Tudy," odemyká mi kódem nějakou bránu.
Poznávám i okolí. Támhle je sad, kde se tehdy krásně stanovalo, o kus dál autobus. Kam ale jede, Bůh ví. Kam já? Nevím, do města, dobít se? Mobil zemřel. Když se probudí na 1%, stihne mi říct, že mám jet 24, 32 a pak ještě něčím. To už jsem ve
2) bus 24. Sleduju na mapě, místo přestupu jsem musel minout, ale směr je správný. Mobil znovu chcípne.
3) když za námi zahlédnu bus 32, přestupuju. Jestli pípnutí kartou platí jako přestupní, ví Bůh. Slečna mi uvolňuje místo, že mám náklad. Paní mi potvrzuje, že jedeme do Florencie. Za chvíli je ta krása i vidět.
Procházím historickým centrem, koupim si brambory se špenátem. Americký nebo francouzský, to já nepoznám. Asi italský. A kabel k mobilu. McDonalds. Tady stojí presso jedno éčko, můžu tu nabíjet, jak dlouho chci a studentka mi sama od sebe otevře turniket k záchodům. Kupuju si lístek na noční Flixbus do Říma.
Pohnu se do kavárny. Peníze z práce nepřišly. Rozesílám pozvánky na koncerty Komet v dubnu. Decaf, pizza a džus. Sakra, džus je dražší než pizza. Podle AI by hostely mohly nabízet sprchy. Mindrák z tý češky v Innsbrucku asi.
Vyjdu ven bez vize. Narážím do pána, co něco opakuje. Mluví doslova španělsky. Když to se mnou vzdá, dohoním ho. Mapa? Chcete mapu? Diktuje mi adresu, na který už mám špendlík. Vedu ho do hostelu. Sprchy neuměj ani v dalších dvou, v Ostello bello mají kapelu zadax. Mrknu, jak daleko jezdí ten bus. Přes hodinu a půl pěšky. Tak co Fanky?
Fanky dostane skvělej nápad se projít s krosnou a kytarou až na bus na konci Florencie. Je docela pěkná celá. Cestou marocký bistro, něco napracuju, než mi šlusne notebook, co už nic nevydrží. Zásuvku nemaj. Najim se u kapličky na mostě nad říčkou.
Přemejšlim o těch fízlech, třeba mě někdo nahlásil. Tak dlouho se hackuje systém, až se systém obrní. Ale proč vlastně, když jde o hack, kterej nikomu neškodí, nikoho neomezuje? Možná, že někdo zase uplatnil Kanta (ne, stopovat všichni nikdy nebudou), nebo argument: "co kdyby to viděl ďábel"? Třeba čte můj blog a chystá se zničit McDonald hnutím pijícím espressa. Vysát zásuvky kaváren nabíječkama baterek. Možná lidi nevědí, že zlomyslnost je okrajovej jev.
Ale je tu spíš jiná věc, nikdo nechce bejt hacknutej. Bejt hacknutej znamená bejt zpochybněnej, systém ztrácí autoritu a to ho reálně evolučně ohrožuje. Ti, co se s ním identifikují, ho musí bránit. Na pumpě se čerpá, tady nemůžete třeba žonglovat. Věčná škoda pro mezilidskou důvěru. Ale byla by pro ni lepší autocenzura ve stylu "neprovokuj"? Nemám odpovědi.
Bonus: na autobusáku někdo položil tašku s bagetama se sádlem.
Čekám zabalenej ve spacáku a píšu tohle.

Tábořím: v busu ve 3:50. Stan už celkem uschnul. La kitára down, seňor.

_________________________
Palubní deník, 2026-03-28
Bus jel jako blesk prázdnejma silnicema, ale stejně dojel asi o hodinu a půl pozdějc, asi mají špatný odhady. U autobusáku v Římě hledám a najdu dostatečně zašlou kavárnu. Itabus do Neapole mi jede kolem čtvrtý, to je akorát na to namakat pár hodin za plnou sazbu. Zakázka jsou nový otázky do online dotazníku pro stránky účetního systému.
Kavárna Gemini má spoustu zásuvek, ubrusy z vikslajvantu, usměvavého číšníka a starého pána (jeho tatínka?) v kukani, co vypadá jako ta na prodej lístků v divadle, snad ještě s prodejem nějakých bonbónů nebo čeho. Na baru se objednáváa pánovi v kukani se platí. Začnu s pressem za euro pade. Budete k tomu chtít pečivo? A kolik stojí? To se musíte zeptat v budce.
Na konci mám na (neviditelnym) účtě v kukani presso, džus a čokoládovou taštičku za 12 euro, džus byl zase dužnatej, ale kukaň umí, zdá se kouzla.
Chvíli si hraju na kytaru na jednom za balvanů před hlavním nádražím, všem je to jedno a fouká vítr. Joan Osborne, One of us. Jen hočička s krosnou mi dá palec hore.
V supercool nový budově Trenitalia mají být v horním patře podle googlu sprchy. Ne, jsou to záchody. Okej, pojmu je jako sprchy. Petflaška a mejdlo na nohy nad mísou, ou jé.
1) Itabus do Neapole má zpoždění, můžete ho sledovat "živě" na mapě, když pořád mačkáte obnovit. V Neapoli má bejt kolem šestý. Lidi se sbíraj včetně vlnitý brunetky vedle mě. Vyskočim i s věcma a když bus odjede, zkoumám před překvapenou mládeží, jak daleko je to pěšky do centra. 6 hodin. Sakra, jsem jinde. Před královskym palácem Caserta.
V půl sedmý místo nad mořem poozoruju západ slunce ve změti železničních stožárů. Je rozhodně krásnější, i ta fotka se povedla, i když to vypadalo jinak.
2) Celkem jetej regionální vláček z barevnejma sedadlama na neapolskej hlavák. Odtamtud je to podle mapy k vodnímu hradu hodinu (jasně že ne s nákladem), no fanky jde. Auta trouběj. Baráky jsou úplně zažlý a všichni si museli právě vyprat, všude jsou okna plný prádla i šňůry přes ulici. Každej blok má na sobě svítící cosi s nějakou soškou nebo umělotinou někoho svatýho. Těch se skromějším vkusem je míň. Fotím si Umělýho světce, za nímž visí šeredně kýčovitej obrázek andělíčka a fotka nějaký paní, co vypadá jako Jolanda. Dochází mi, že jsem asi před oltářem a ani jsem nesmeknul, to nedělávám, ale tady mě to fakt nenapadlo.
Kupuju si sušenky, sýr a müsli, už je ho jen půlka (mhmmm, dojde všechno mysli? to se nestane)! Do uliček v krámě se s krosnou nevejdu, obecně se tam vejdou jen hubený. Tak jasně, je to dietní jídlo, že jo.

https://blznipalidi.bandcamp.com/track/fanky-m-sli

V jedný z uliček vidim ujíždět zloděje, jak s potěšenym úšklebkem ujíždí na motorce. Chlapík se ho pokusí chytit a zastavit, ale rozbije si u toho nos. Jeho žena a kolemjdoucí se scházej v kroužku. Mohl jsem...? Ne, nenapadlo mě ho v tu chvíli fotit. Je to divný jít dál. Je to divný jít pak kolem policajtů a nic jim neříct, ale voni na ně číslo maj, i svědky.
Dávám si na rohu pizzu, krámek není vůbec fancy, ale má frontu. Je to nadejchanej obdélník se spoustou rajčatovýho pyré v kusu voskovanýho papíru a je dobrá.
Bloudim k tomu hradu. Přechody přes x-proudou ulici ústící z tunelu vypadají jako díra v obrubníku a na druhý straně semafor. Musel mi je ukázat místní dredař. Od hradu prej můžu začít a pak prozkoumávat Neapol. To jsem si myslel, co už jsem neprozkoumal.
Kolem hradu se vykusujou mladý párečky. Nemůžu si pomoct, ale všem je 16 let. Na jedný zídce se dějou dva stejný obkročmý výjevy. Starší černoši prodávají rudé růže.
Vezmu to zpátky jinudy, hledání obrázků na téma "map of monuments" mi doporučuje nějaký Quartieri Spagnoli, na mapě takový drobotinky.

--dal hackuju jako babicka pres mobil bez Dia kritiky-kritiky--

Mlady lidstvo posedava na schodech monumentu. Fascinujou me ulice pod sklenenou kopuli, Galleria Umberto I. Je tam mekac a pred nim jich je, ze se neda projit. Spivaji i nejakej hymnus nebo popevek, ale v ty ozvene je to hymnus. Tam nekde to usti do sirokyho korza, kde jich chodi asi milion. Vsichni vyfiknuty jako na diskoteku. Zada uz nespolupracujou, dojedu to metrem, ale co do ty doby? Zalezu do tech Spanelskejch ulicek, nebo co to je.
Bar vedle baru a z kazdyho jde nejaka tuc-hudba. Aperol tece asi vic nez cokoliv, i kdyz vyjmecne je tu i vinarna pro par dospelych. Jsou tu i deti, vozi se na motorkach.
Pivo za sedm ecek si nedam. Cejtim se nepatticne, ale nasel jsem misto, kde slozim krosnu a nebudu se nudit, je to namesticko plny stech sestnactiletejch. Vevodi tomu bar s poradne vykonym reprakem. DJ ovsem zadnej videt neni, prepinani mezi hitama je dost od boku. Dlouha fronta na drinky vsech barev, nechce se mi stat, ale stejne nezapadnu a vubec, chlast tu neni stredobod, vetsina zadnej nema.
Hraje treba nejakej remix Freed from desire. Po nejakym case se rozjizdej choreografie, narocnost level makarena. Fronta pred barem se meni v predvadeci pla treba deseti studentu.
Jo, budem jim rikat studenti, jeden, ktetyho jsem se ptal, mluvil o univerzitach (ja to nechapu, fakt bych rek 16). Prej je tu party furt a v lete mnohem vetsi. A prej proc mam ten stan, jestli fakt chci nekde stanovat v Neapoli. Vyrazim na:
3) neapolsky metro. The most beautiful metro in the world, psali u ty pevnosti, kde asi zrovna zapracovavaj archeologicky nalezy do jeho sten. Na stanici Toledo uz jsou. Jsou tam i trippy dlouhy vetraci sachty. U nadrazi zase x pater skripejicich eskalatoru nad sebou. Stanice po ceste zas vypadaji jak ze scifi pro deti.

Taborim v busu v 1:50 do Reggio di Calabria.

Prijizdime do Reggia, ty kopce za morem musej bejt Sicilie. Nad jednim z nich se asi na pul minuty zablejskne duha.
Plan je jasnej. K mori se dostavam a nejdriv vypada jako smetiste. Zkusim to dal ulicema k necemu, co ma jmeno plaz. Bingo. Hromady naplacenyho plastu jsou tu taky, ale az nad kaminkama a piskem. Prochazi tu chlapik s detektoeem kovu, jinak celkem mrtvo. Beru udajne prirodni mejdlo a mydlim se v mori. na splachnuti soli pak staci pul litru moji pitny
Vyrazim smerem k trajektum nebo spis jachtam. Vede me to pres luxusni pesi zonu. Pred bazilikou se hraje poulicni divadlo, v bazilice prave konci mse. In nomine Patri, Fili et Spiritus Sancti, italsky nebo latinsky, hezky se to poslouchat a bazilika ma atmosferu.
Konecne nachazim dostatecne ne-fancy kavarnu. Na zachode je dobrej kohoutek, jde po nim naprimit 2l flaska na vodu. Kavarnik mi na translator napise, ze si jde dat pauzu, ale ze venku muzu zustat.Jakousi siestu ma najednou cely do ty doby zivy korzo.
1) Liberty lines stoji 4eura a je to jachta, ve srovnani s autobusama i vlakama, co se tu nalodujou na trajekty, je to proste vyhra.
Pred nastupem se se mnou daji do reci rusky studentky v Messine. Prej hrozny mesto, prej mam jet hned pryc a do Taorminy. Ta je bohuzel mimo cestu. Zajimaji se o Rainbow. Uprime se ptaji, jaktoze muzu tem lidem verit, jestli tam jsou infekce.
2) na autobusovy zastavce pred zavrenym nadhernym kostelem v Messine mi zastavuje Michelo. Kdysi hodne stopoval. Co ja delam za praci? Programovani, internet. Jasne, hacker. Nebranim se, dyt hackovat je pouzivat systemy k necemu jinymu, nez jsou lidma urceny, a to mi fakt nevadi.
Michaelo miluje hudbu, kdyz je ziva, nema rad melodie. Procestoval svet, nejlepsi mesto je prej Tokio. Praha je prej krasna, ale bohuzel lidsky uzavrena, ne globalni jako Milan nebo Berlin. Sicilie je bezpecna, neni tu zadna mafie, rika. Stopovani prej kdysi slo, ale ted je to tezky, protoze se lidi bojej.
To poznavam hned v Milazzu. Nekolik hodin stopuju se dvema nabidkami na moc blizko, opet lituju, ze jsem je nevzal.
Policie me upozorni, ze druhej kruhac uz je taky dalnice a musim na prvni. Neni odtud ale uniku do civilizace ani prirody. Chodim z druhy strany svodidel zoufale tam a zpet, not really dangerous, but quite funky.

Taborim:

https://osm.org/go/xZyzoD6a-?m

----

Vepřové komety: Funk, anebo mantru? Naše LP je bonboniéra

Nekrmte monstra – to je náš nový vinylový talíř, který právě spatřil světlo světa. Na dvoudenním a dvakrát krásně zaplněném křtu v Café V lese nám ho pokřtili DJ Maceo a Viktor Mašát z pořadu Grundfunk Radia Wave. Vydal ho a na své prodejně ho má label Polí5. Nejvíc jsme ale vděční kometímu fanklubu (můžu vám tak říkat?), který ve sbírce na Donio zafinancoval celou desku a páteční křest už vyprodal. Teď, když už si ty hitovky můžete pustit, vám k nim rád z pozice frontmana, textaře povím i nějakou tu omáčku. Ale nejdřív: co jsme my Komety za klan? Z prvního koncertu dětské partičky z roku 2004 jsme zůstali já, brácha Groovy, Jenouch a jeho brácha Jindřich. Skoro stejně dlouho je s námi Mango. Jirka Popelka na kytaře vystřídal Adama Weisse až na EP Beaty za všechny prachy z roku 2022.

Blázni a Palidi natočili novou desku! Tady nejnovější hit, made in 2025:zůstahttps://youtu.be/h-h7AmUhgAc?si=4Wk3VVBSJMwmqfk8

Vyšel se mnou rozhovor o lecčems!

S Fankym o Bláznech.cz, Festivalu, Vepřových kometách i Paliárce

Rozhovor s Jakubem Jelínkem (Fankym) o umělecké skupině Blázni.cz, Festivalu bláznů, Projektu cicero, Vepřových kometách i o klubu Paliárka.

show details

@context

https://osm.org/go/0IUw2s7f-?m

https://osm.org/go/0IUD3xGS-?m

Plant Nursery | Organic Maps

https://blznipalidi.bandcamp.com/track/fanky-m-sli

https://osm.org/go/xZyzoD6a-?m

Vepřové komety: Funk, anebo mantru? Naše LP je bonboniéra

S Fankym o Bláznech.cz, Festivalu, Vepřových kometách i Paliárce

Kladno, město kultury / Fanky&Mango ✖ Zbytečný luxus [remastered]

zmenitelnost.pdf

Znám to tu z mapy! | Blázni – dobrý kanál

Vepřové komety

Vepřové Komety - Kocour v botách

Peacenicky - Péťa, Turda a Fanky

Blázni – dobrý kanál

fanky | Blázni – dobrý kanál

Jaroslav Alétotaky | Blázni – dobrý kanál

Projekt cicero – generátor náhodných mouder.